Sochy z písku v Písku přežily krupobití

Před dvěma týdny je vytvořili studenti Střední soukromé uměleckoprůmyslové školy Zámeček z Plzně a Střední uměleckoprůmyslové školy sv.Anežky z Českého Krumlova. Významně tak přispěli k akci Cipískoviště 2007, která otevírala v Písku turistickou sezónu a připomínala vznik Centra ilustrace pro děti v rekonstruované Sladovně. Souvisela tak s marketingem projektu Regenerace historického jádra města Písek na břehu řeky Otavy mezi Kamenným mostem a Putimskou branou.

Od slavnostního odkrytí pohádkových soch z písku v sobotu 12.května si práci studentů a jejich pedagogů prohlédly už tisíce návštěvníků. Často mezi nimi zaznívají dohady o tom, z čeho jsou vlastně sochy „uplácány“, zda není použit nějaký tmelící materiál a proč princezně z hlavy „čouhají“ dráty – není nakonec celá konstrukce kovová? Požádali jsme o odpovědi akademického sochaře Františka Bálka, který jako renomovaný tvůrce takzvaného momentary artu (písek, led, sníh) vedl plzeňský tvůrčí tým.

„Sochy jsou skutečně jen z čistého písku. Je to běžný stavební písek, ovšem pečlivě vybraný a několikrát prokátrovaný. Základem úspěchu je jeho velmi pevné udusání. Proto jsme už týden před vernisáží začali pěchovat písek do bednění, vytvořili jsme si jakési pyramidy a ty potom od horních vrstev opatrně odkrývali a z upěchovaných pískových kvádrů vyřezávali sochy. Každé patro jsme museli dokončit do nejmenšího detailu, protože jakmile ho opustíme a odkryjeme spodní část pyramidy, už se nahoru nemůžeme vrátit. Drátky jsme do korunky princezny a věže zámku zapíchali až na samý závěr – návštěvníci vernisáže nás u toho ostatně mohli vidět. Účel je prostý: odradit racky, kteří se na Náplavce hojně vyskytují, jediné dosednutí by mohlo útlou věž zbořit,“ vysvětluje František Bálek. A jak je možné, že u zámku drží visuté mosty a kolem vodníka roste tenké rákosí? „To už je o kumštu, zkušenosti a správném nářadí pro vyřezávání. Pořád ale platí: bez pečivě udusaného písku by žádný tvar dlouho nevydržel,“ odpovídá sochař.

Sochy k milému překvapení všech tvůrců i pořadatelů nepodlehly ani vandalům. „Sochy jsme nechávali přes noc hlídat po dobu jejich vzniku, abychom neriskovali, že na vernisáži nebude co odhalovat. Po ní už ale zůstaly „napospas“ přírodnímu i lidskému činiteli,“ říká Eva Kadlčáková z pořádající agentury Apple pie. „Někteří pesimisté odhadovali, že sochy nevydrží do druhého dne, přece jenom, lokalita je frekventovaná a sobotní noc bývá bujará. Ale opak byl pravdou. Lidé se u soch, dobře osvětlených reflektory u Kamenného mostu a pouličními lampami v Čechově ulici, zastavovali i ve dvě ráno, disciplinovaně chodili kolem provazových zábran a odvázali se maximálně na sousedním pískovišti. Máme radost. A domníváme se, že sochy z písku se prostě lidem tak líbí, že nemají puzení je ničit. Navíc, Náplavku ve zvýšené míře navštěvují kontrolují městští strážníci a pohotovostní hlídka bezpečnostní agentury Korbel. Lokalitu také monitoruje městský kamerový systém,“ upozorňuje Kadlčáková.

Za necelých čtrnáct dní od vernisáže tak sochy z písku v Písku zaznamenaly jen drobné šrámy. „Vesměs jde o ulámané detaily v patách soch. A není to vandalství, nýbrž spíš snaha zjistit, co to vydrží, a především postavit ratolest k soše co nejblíž a pořídit pěknou fotografii. Za to se na návštěvníky ani zlobit nemůžeme, jejich jistá nedisciplinovanost je vlastně projevem zájmu a pochvalou pro tvůrce,“ uzavírá Eva Kadlčáková.